Většina lidí, kteří se nakonec dostanou ke koni, vyrůstala se psem. Pes je zvíře, na kterém se dnes učíme, jak to se zvířaty chodí. Po pár letech v sobě neseme nevyslovenou představu o „zvířeti, které žije po boku člověka“. A ta představa je skoro celá pes.
Pak se objeví kůň a do téhle představy se nevejde.
Je řádově větší. Radši stojí vedle jiného koně než vedle tebe. Žere skoro pořád, vestoje, po malých soustech. A když ho něco vyleká, neštěkne ani se neschová pod stůl: uteče, a to rychle, a kdo nebo co mu stojí v cestě, má prostě smůlu.
Nic z toho není vada. Je to jiné zvíře, z úplně opačné větve evolučního stromu. Skoro všechno, co z člověka dělá dobrého psíčkaře, mu u koně potichu škodí. Potíže, které z toho vznikají, jsou málokdy dramatické. Jsou pomalé, dobře míněné a obvykle neviditelné, dokud na ně někdo neukáže.
Proto nejdřív tři věci. Odvíjí se od nich skoro celý koňský svět.
Kořist, ne predátor
Pes je malý predátor. Když narazí na něco nového, jde to prozkoumat. Kůň je kořist. Když si není něčím jistý, jeho první a nejlepší reakce je odejít.
Tahle jediná skutečnost mění všechno, co přijde potom.
Kůň, který zvedne hlavu, podívá se na tebe přes pastvinu a pase se dál, tě neodmítl. Usoudil, že nejsi problém, a to je v jeho světě skoro kompliment. Jít k člověku pozdravit je psí gesto, vypůjčené a přišité na špatné zvíře. Koňská verze je přijít k bráně, až se mu to hodí, obvykle když to napoví denní režim, a vypadá nenápadněji, než by člověk čekal.
Stádové zvíře, ne tvůj partner
Pes si dokáže vytvořit s člověkem pouto, které mu skoro nahradí vlastní druh. Kůň ne. Celá jeho nervová soustava počítá s tím, že má kolem sebe jiné koně: to je výchozí stav, ve kterém je v klidu, ne žádný bonus navíc.
Koni, který žije sám v pohodlném boxu a za kterým často chodí člověk, jenž ho miluje, proto pořád něco chybí. Ne proto, že by se ten člověk nesnažil. Lidská společnost, ať je jakkoli oddaná, nezaplní mezeru, kterou vyplňují jiní koně. Odloučení od vlastního druhu je jedna z mála věcí, které koni k pohodě chybí a které žádná náklonnost nevynahradí.
Stavěný na to, aby žral skoro celý den
Psí trávení je uzpůsobené na jednotlivá krmení s dlouhými pauzami mezi nimi. Kůň je stavěný na to, aby žral po troškách skoro celý den. Jeho žaludek vylučuje žaludeční kyselinu víceméně nepřetržitě, protože evoluce počítala s tím, že jím bude téměř pořád procházet malé množství vlákniny.
Dvě velká krmení denně s prázdnými hodinami mezi nimi jsou pohodlná pro nás a ve stáji se s nimi dobře plánuje. Pro koně znamenají skutečné, dobře zdokumentované riziko žaludečních vředů a neklidného chování, které je doprovází. Spokojený kůň u večeře není tentýž kůň ve tři ráno, kdy stojí v těle, které na takový režim nikdy nebylo stavěné. K praktické stránce, tedy ke krmítkům na pomalé krmení, sítím s namáčeným senem a objemnému krmivu, které může zůstat ležet, se vrátíme jindy. Teď stačí vědět, že se žaludky obou zvířat neshodnou.
Kde psí model kousne
Žádný z následujících omylů nevzniká proto, že by majitel byl špatný. Vznikají u majitele, jehož první zvíře leželo na gauči. Stojí za to je pojmenovat, protože se tak snadno přehlédnou.
- Zdravit ho jako přátelského psa – rovnou do obličeje, oční kontakt, veselý hlas, ruka natažená k nozdrám. Pro útěkové zvíře to vypadá spíš jako příchod malého predátora. Mnohem srozumitelnější je pro něj přijít k lopatce, s uvolněným pohledem a rukou nízko.
- Uklidňovat vyplašeného koně tím, že ho držíš na místě a hladíš po hlavě. Mnoho psů to uklidní. Pro koně se ale zahnání do kouta, kde ho drží menší savec a zírá na něj, podobá spíš lovu. Doopravdy ho uklidní prostor, klidný dech a možnost pohnout nohama.
- Rozdávat pamlsky jen tak, z ruky, jako projev lásky. Žrádlo formuje chování všeho, co se dokáže učit. Když se s ním u koně zachází nedbale, vzniká loudění, dotěrnost a kůň, který v každé kapse vidí automat. Nic proti pamlskům. Proti automatu ano.
- Brát dvě krmení denně jako normální, protože pro psa a pro člověka normální jsou. Koňské trávení hlasuje jinak.
Tři věci, na kterých to stojí
Lidé, kteří se pohodou koní zabývají, mají pro to všechno zkratku: 3F, anglicky „forage, friends, freedom“, tedy píce, přátelé, volnost. Není to celý obraz, ale je to kostra, na které visí zbytek.
Když 3F zhruba splníš (vláknina k dispozici většinu dne, jiní koně nablízku, dost místa k pohybu), ustájení ti odpustí spoustu drobnějších chyb. Když jedno ze tří chybí, začne se potichu hromadit újma, kterou žádná láska nevynahradí. Kůň, o kterého se pečuje jako o koně, bývá celkově klidnější, zdravější a méně náchylný ke klkání, tkalcování a chození dokola po boxu, kterým jsme dřív říkali „zlozvyky“ a dnes v nich vidíme signály.
Nejjednodušší nástroj, který znám, je jedna otázka, kterou si položíš před každým rozhodnutím: pro jaké zvíře se teď rozhoduji? Psí a koňská odpověď se rozcházejí častěji, než by se zdálo. A kůň tě ten rozdíl během prvního půl roku pomalu naučí, ať se ptáš, nebo ne.
Ulož si to a pošli to někomu, jehož první zvíře mělo plandavé uši.
~ Daniel ✌️
