Většinu týdnů na to nemyslím. Vedu stáj, v úterý a ve čtvrtek večer učím, kydám, řeším podkováře, rozešlu pár faktur. Běžný život majitele stáje.
Pak přijde neděle. Děti spí, v kuchyni je ticho a já otevřu excelovou tabulku.
Tabulka o deseti listech
Naše Tabulka měla nakonec deset listů. Lekce, Jezdci, Koně, Instruktoři, Permanentky, Platby, Výplaty, Náklady, Příjmy stáje a list nazvaný „různé“, kam přišlo všechno, o čem jsem nevěděl, kam jinam to dát.
Fungovala. Chci být upřímný: celé roky opravdu fungovala. Excelová tabulka je ten nejpružnější nástroj, jaký kdy kdo pro malou firmu vymyslel. Měli jsme každé číslo. Měli jsme narozeniny každého jezdce. Věděli jsme, který kůň s kterým dítětem nepůjde.
Co se doopravdy sype
Sypaly se tři věci, vždycky v tomhle pořadí:
- Paměť. Jezdec se zeptá, kolik lekcí mu na permanentce zbývá. Musím otevřít Tabulku, najít jeho řádek a spočítat čárky. V pátek večer, s dvanácti jezdci v jízdárně, jsem prostě hádal.
- Podíly instruktorů. Tři instruktoři, každý na jiné procento, každý učí jiné lekce. Spočítat jim výplaty mi zabralo celý nedělní večer. Děsil jsem se toho.
- Předání. Když mě dva týdny zastupovala kamarádka, musel jsem napsat šestistránkový dokument, jen abych vysvětlil, jak Tabulka funguje. I tak to popletla.
Čtvrtá věc, která se sesypala a kterou jsem dlouho nikomu nepřiznal, jsem byl já. Sedával jsem v devět večer u kuchyňského stolu a přemýšlel o lekcích, penězích a o tom, který kůň potřebuje veterináře, a než jsem vstal, byla půlnoc.
Co jsme zkusili jako první
V roce 2025 jsem vyzkoušel šest různých produktů. Dva byly nástroje pro správu fitness center, na které někdo dolepil koně. Jeden byl pro tenisové kluby a nechápal, že i kůň je zdroj, který se unaví. Dva byly SaaS pro velké firmy, které chtěly 400 eur měsíčně a dvoudenní zaškolení. Jeden byl opravdu pro stáje, ale běžel jen na stolním počítači, což je k popukání pro každého, kdo někdy stál v sedlovně.
Žádný z nich nevyřešil nedělní večer.
Tak jsme začali stavět. Pomalu. Nejdřív pro naši stáj. První verze Nose byla jediná obrazovka: dnešní lekce, kdo zaplatil a kdo ne, a běžela na mém telefonu. To bylo v prosinci. V únoru ji používaly dvě sousední stáje.
První týden s Nose
První týden je zkouška. Když majitel stáje hned v prvním týdnu nepozná, že mu to k něčemu je, vrátí se k Tabulce. U jiných programů jsme to viděli na vlastní oči.
Co po nových stájích chceme, popořadě:
- Přidej své koně. Deset minut.
- Přidej své instruktory. Pět minut.
- Přidej lekce na tenhle týden, jen na tenhle. Pro běžnou stáj půl hodiny.
- Přestaň. Jdi si zajezdit. Vrať se zítra.
Ve středu už mají prodanou permanentku. V pátek mají spočítané výplaty, které dřív zabraly celý nedělní večer. A druhou neděli, jak nám říkají, zůstane kuchyňský stůl prázdný.
Co se změnilo v neděli
Účty dělám pořád v neděli. Ne proto, že musím, ale protože mě to baví. Dvacet minut u šálku čaje. Projdu týden, zkontroluju výplaty instruktorů (ty má Nose spočítané už od pondělí) a přečtu si, co jezdci napsali do poznámek.
Pak zavřu notebook a s manželem si pustíme film. To je celá změna. Není dramatická. Nejsou k ní žádné fotky před a po.
Ale každý majitel stáje, kterému jsem Nose ukázal, mi svými slovy řekl totéž: „Mám zpátky svůj nedělní večer.“
Tohle prodáváme. Software je jen prostředek.
~ Daniel ✌️
